Poslání

Posláním této mateřské školy je nabídnout rodičům výchovu dětí v křesťanském duchu. K výchově v naší mateřské škole patří mimo základní křesťanské hodnoty také vedení dětí k samostatnosti, ke společenství, k schopnosti umět se samostatně rozhodnout a radosti z učení.

V atmosféře lásky, bezpečí a důvěry jsou dítěti dány možnosti vypořádat se s sebou a se svým okolím. Mateřská škola je zařízení s celodenním provozem, doplňující rodinu.

Zaměřujeme se na rozvoj celé osobnosti dítěte. Výchova zahrnuje oblast duchovní, sociální, citovou a tělesnou. Naším cílem je dovést dítě k touze poznávat, učit se, objevovat, zkoumat, soustředit se a vynalézat.

V sociální oblasti se zaměřujeme na rodiny neúplné, rodiny sociálně slabé, rodiny s více dětmi. Metodická oblast spočívá pochopitelně ve hře, která nejlépe odpovídá vývojovému stadiu dítěte. Pracujeme ve skupinách heterogenních, tedy věkově smíšených.

Do mateřské školy dochází po domluvě s paní učitelkami 1x týdně farář římskokatolické církve P. Josef Říha, kazatel Milan Kantor nebo evangelický farář Michla Vogl. Střídají se dle plánovaného rozpisu témat a také podle svých možností. Přesto, že jsou velmi vytíženi, do mateřské školy chodí rádi. Společně s nimi si povídáme o tématech ze života a o Bohu. V utvořeném kruhu zpíváme písničky a hrajeme různé scénky. Spolupráce s duchovními si velmi vážíme, protože jak děti, tak i nás obohacuje o nové poznání k víře.
Duchovní se účastní také některých slavností a svátků v mateřské škole. K těmto svátkům mají připravený program (biblický příběh).

Vyprávění biblických příběhů

Výběr textu je třeba podřídit skutečnosti, že dítě zprvu vnímá pouze věci konkrétní, smysl pro abstraktní skutečnosti se rozvíjí teprve později. Cílem vyprávění v tomto věku není předat příběh a od dítěte očekávat jeho detailní zapamatování, ale spíše demonstrovat příběhem etické hodnoty.

Nezaměřujeme se na vyprávění poutavé, náležitě vyšperkované historkami, které by dítě zaujalo svou napínavostí, ale volíme spíše příběhy jednoduché, lehce převeditelné do života. (např. při vyprávění o Ježíšově vztahu k celníkům a nemocným upozornit na hlavní myšlenku, že je Ježíš neobcházel, ale měl je rád a proto jim chtěl pomoci).

Nikdy nečteme příběhy z bible, vždy je nutné převyprávět je dětem tak, aby jim porozuměly. Za dobu trvání mateřské školy a po zkušenostech z práce s dětmi již víme, které příběhy jsou dětem blízké a dokáží je pochopit, které nezařazovat. Vždy je nutno brát na zřetel, že se nejedná o náboženskou výchovu, jak si mnozí nezasvěcení myslí, ale o mravní a citovou výchovu, která dnes bohužel z některých předškolních zařízení téměř vymizela.

Vyprávění biblických příběhů vyžaduje osobní dokonalé zvládnutí látky pedagogem. Křesťanská výchova nespočívá v častém používání slova Bůh. Důležitější než o Bohu mluvit je“ukazovat“ dětem „Boha“ v tom, že mohou prožívat realitu důvěry, lásky a naděje v prostředí mateřské školy.

Při vyprávění biblických příběhů je třeba počítat s mnoha neobvyklými dětskými otázkami (např. Kde Bůh bydlí? Jak vypadá? Jak může člověk Boha slyšet? Může někdo žít, když zemře?) V tom případě se řídíme zásadou, že neříkáme víc, než sami víme a věříme. Stejně postupujeme i v případě, kdy musíme přiznat, že leccos nevíme. To platí také v příbězích, kde se objevuje téma smrti a umírání. Místo utěšování falešnými jistotami nebo potvrzováním dětských fantazií může odpověď přiznat nevědění, ale místo rezignace před nicotou vyjádřit naději i tam, kde už se lidsky není čeho nadít.